Jací jsou dnešní "puberťáci"?

Díky nedávné úvaze na téma "módní a stylové časopisy a jejich vliv na adolescentní mládež", jsem narazil na další zvláštní úvahu, u které chci, aby zanechala nějaké ty stopy na mém blogu.
Jak bychom, když si trochu troufnem generalizoval a zkoumat z bezprostředního okolí, rozdělili dnešní mládež? Co má ta skupina společného? Jaké atributy dnešní mládež charakterizují? Vzhledem k mé kritičnosti dnešní mládeže(a ještě větší smůle, že k nim patřím taky), nečekejte nic, co bych příliš chválil. Musím předem upozornit, že výsledky byly vyhodnoceny na základě mé třídy, té současné, i bývalé.

Tři základní skupiny jsou jednoduché - Holky, Kluci, Nespecifikovaní. Ne, že bych podporoval nějaké sexuální rozdělení světa, ale každý, ať už chce nebo ne, musí uznat, že se ženy a muži v mnohém liší, a to platí dvojnásob v "Teenage Age".

Holky

Jsou ještě různorodější než "kluci" - to je fakt. Dalším faktem je ten, že by měli být psychicky o něco vyspělejší než kluci, když opomeneme některé úlety typu "zapomněla jsem si koupit Top Dívku". A celkem s tím i souhlasím, kluci v mém věku mi připadají přinejmenším "praštěný".

Holky typu Carry Bradshaw...

Asi už tušíte, koho jako první jsem si vzal na mušku. Tradiční hodiny -místo toho, aby některé z toho typu dávali pozor na ekonomii, tak si se zatajeným dechem přemáhajíc, aby nevykřikli "To si koupím!", prohlížejí nějakou reklamu na Avon výrobky. Profesorka si toho samozřejmě všimla a místo toho, aby vyjádřila svůj nesouhlas, tak se ještě vyptávala na další podrobnosti, což ony pochopily jako její podporu. Další, ještě horší příklad je také z naší školy. Co se stane s holkou typu "Carry Bradshaw"? Nemůže přece donekonečna odsouvat a popírat stáří, stárnutí a smrt. Jednou příjde ten okamžik, kdy si budou muset do očí v zrcadle říct, že už jim není dvacet. A nebo snad nemusí? Naše profesorka na český jazyk je dokonalým příkladem toho, když se taková nesmyslná honba za domnělou krásnou a mládím, jednou zvrtne. Táhne ji na padesátku, tedy zřejmě, v obličeji je celá vrásčitá, je vidět, že mezi nejmladší napatří. Ale za to si udržuje naprosto štíhlou postavu, kterou zdůrazňuje - jako pravá puberťačka - krátkým přílehavým tričkem samozřejmě růžové barvy. I o vlasy se snaží starat, ovšem díky její "péči" vypadají jako kdyby byli mastné. Jak bychom tedy tento typu popsali? Jejich hlavním atributem, je přehnaná péče o samu sebe - oblečení, pleť, účes. Nejoblíbenějšími barvami jsou samozřejmě růžová, světlě zelená, bílá a možná i oranžová s červenou. Nikdy nepůjdou do školy nebo nikam jinam dva dny za sebou ve stejných kalhotech nebo tričku. V chování se projevují hlavně tehdy, kdy mají možnost demonstrovat své černo-bílé vidění světa, kdy lidé jsou "ti, se kterým se raději nebavím - no fuj!" a "ti, jsou fajn". Přikládají velkou důležitost atraktivitě a o svém klukovi hlavně mluví, že "je strašně krásnej". Jsou mimochodem i náladové, neupřímné, pomstichtivé a falešné. Připomínají mi seriálovou postavu ze Sexu ve městě, protože i Carry Bradshaw hledala vztah, který by byl pro ní dokonalý a nikdy - ani na konci - si neuvědomila, že pravý intimní vztah je pevný a silný jen tehdy, kdy oba partneři vědí i o stinných stránkách toho druhého. Dokud budou vztahy vedeny na základě pozlátku, jednou musí přijít realita a s ní i konec...

Holky obyčejné

Atraktivní i přesto, že o sebe nedbají jako ty předchozí a nebo právě pro to. Nejsou to holky, které by dávali přílišný důraz na studium a byly ostatním stejně tak protivný, jako H. Grangerová v nejmenovaných knihách, ale vědí většinou, co chtějí, mají větší přehled. Ovšem, jak se někdo takový vyvine? Dvojím způsobem - buď tím, že jsou skutečně natolik duševně vyspělé, že až do takového stadia dospějí samy, nebo také - což je horší cesta - cítí, že i kdyby dělaly sebevíc, těm z ranku Carry Bradshaw, se nikdy nevyrovnají. Dělí se na další bezvýznamené skupiny, často si spolu ani nemusí všichni rozumět, jedny z nich jsou introvertní, takže se společnosti spíše straní, druzí extrovertní. Převládá první možnost. Neupřímnost a falešnost je dalším jejich znakem. Jsou zvyklé povětšinou s každým komunikovat a vycházet - což je k dobru, ale na stranu druhou o těch lidech, se kterými před chvíli vedly rozhovor, jsou mezi sebe schopné drbat stejně podlým a ošklivým způsobem, jako to dělají holky typu Carry Bradshaw. Další jejich zvláštnost jsou i netradiční zájmy- jako je sport apod.

Manželky pana Jointa

Skupina, která se stále rozšiřuje. Co je jejich náplní života? Po škole vypadnout do nějakého pochybného baru, kde se opít(pravidelně!), zhulit, no prostě "jdou zakalit". Je to nejkrásnější příklad toho, jak si teenagerové myslí, že tím, že budou chlastat a kouřit a ještě se tím chlubit, jako kdyby to bylo bůhvíco, se stanou dospělejšími, že se jím přiblíží, že si zvýší takto sebevědomí. To jednou po Silvestru se skoro celá třída předháněla, co kdo před Novým rokem vypil. Připadalo mi to tak trapný, že sem se jim tam na místě vysmál. Takové rozhovory jsou ovšem na denním pořádku. Holky jsou v tomhle přebornice, kluci jsou mírnější, i když se tím více chlubí (rozumněj: kluci jsou trapnější), krom toho, že pijí a ještě se tím chlubí, nezapomenou mít jako tapetu na mobilu list marihuany a k tomu se ještě děsně oblékají - mě osobně se nelíbí, když žena si vezme přez sebe velkou mikinu, takže to pak na ní vypadá jako pytel. Ani piercing mě příliš na holce nevzruší...natožpak tetování. Ovšem říká se, že tichá voda břehy mele - ne vždy ti největší vychvalovaši jsou i ti největšími "Jointovi služebníky".

Kluci

Dělení kluků nebude na dlouho - nejsou tak od sebe diametrálně rozdělení, abychom je řadili do tolika skupin. Duševní zaostalost je vidět u nich na každém kroku (ovšem jakýsi rejpal v mé hlavě skepticky dodal, že i mé pohrdnutí dnešní společností může patřit mezi tu "duševní zaostalost" pubertálního kluka). Vždy mi chyběl jeden z vůbec nejzákladnějších článků pubescentního vývoje - kamarád stejného pohlaví, konstatní, upřímný, důvěrný a stejného smýšlení. Nikdo takový se nenašel a ani nenajde, s těmi neandrtálci, kteří nejsou schopni jiného rozhovoru než, že "ta tvrdá punková kapela Green Day je fakt hustá"(kdo by tohle přede mnou prohlásil, kopnu ho třikrát do prdele, protože Green Day je ten největší punkový hnus jak jen může být) nebo "ta má ale velký kozy". Ještě více trapný mi připadá, jako jsou mnozí skoro frustrovaní, že nemají holku či sex. Traduje se, že kluk prostě nečeká a chytně se první příležitosti. Ale i kluk chce, aby to bylo na poprvý hezký, ale když řekne, že počká, myslí tím nanejvýš dva týdny. Ten, kdo tenhle fakt nepřizná, je buď hulvát, kterým je se raději vyhýbat nebo pubertální prasák, mluvící o sexu jen, aby si zvýšil sebevědomí(holky, taková je realita). A ti právě do téhle skupiny patří. Všimli jsme si, že jsem je nerozdělil - není třeba - kluci jinjého typu budöu patřit až pod řadu Pohlavně nespecifikovaní, kde jsou jak holky tak kluci. Holky, pokud chodítě s takovým to klukem, věřte, že on vás má hlavně na to, aby se s váma předváděl. Je mi to líto, že to tak řeknu, ale to je fakt, který je podložen dokonce seriozními psychologickými studiemi. Krásný je opět příklad z mé současné třídy - kluk, který se už rok tahá s holkou z třídy vedlejší je schopen o té své mluvit trochu jinak, než je tradiční. Já jsem pro nekonvenčnost, ale přezdívky holky, se kterou chodím a deklaruju jí, že mám přinejmenším rád jako "ta píča", "kurva", "čubka vyjebaná" a nenahradit to něčím jiným než dalším velmi vulgárním výrazem je už tak trochu moc. To je také realita nad kterou se já osobně nestačím divit.Tradiční honbou tradičního kluka je být lepší než ty ostatní - ženy si jistě vzpomenou na výraz "mužské ego", kteroé tohle dokonale vystihuje. V deseti letech se předhání, kdo už řídil auto, jak dlouho a jakou rychlostí, ve dvanácti kolikrát do týdne si ho stačí vyhonit, od třinácti do sedmnácti se chlubí svými holkami (ať už mají či ne) s lehkými náznaky, že spolu šukali, i přesto, že to není pravda(proto ty "lehké náznaky", z plných plic zase ostatním lhát nebudou, nebo alespoň ty, u kterých se vyvinulo alespoň částečné svědomí). Kdysi jejich doménou byla rocková hudba, která se dnes omezí na již zmíněné trapné Green Day, ale ve skutečnosti "frčí" hip hop a styl jemu podobný. Kdybychom se i přesto pokusili kluky rozdělit, tak na ty "chovám se jako metrosexuál, ale nejsem metrosexuál", "hip hop je můj život" a na "jsem trapnej, až to bolí". Začneme od konce. "Jsem trapnej až to bolí" by se perfektně hodilo na jednoho kluka s naší třídy, který svou frustraci nad tím, že do dneška není spochem žádného vztahu vybíjí na své nevymáchané držce, otravováním ostatních a přehaným učením. Pro ty, co by mohli vědět - jedná se o Kunu. "Hip hop je můj život" je si blízko s manželkami pana Jointa s tím rozdílem, že holky mají podstatně více zkušeností než tihle. Zakládají si na tvrdosti a "cool" stylu, ale nic inteligentního z nich nevypadne. A metrosexualita u kluků se projevuje extrémně zvýšeným zájmem o sebe samou, což není lehké objevit - to oblečení, účes a jednání. Ve skutečnosti všichni jsou v jádru stejní, jen své duševní problémy řeší nebo zatlačují jiným způsobem. To ovšem hned neznačí, že se mezi nimi najde někdo zatoulaný, který podlehne většinové společnosti a začně se chovat přesně jako ostatní. Otázkou je, jestli je to skutečně "lepší", když je tak lehce ovlivnitelný.

Nespecifikovaní

Do skupiny nespecifikovaných já řadím holky i kluky, které mají schodné atributy a proto je rozdělit podle pohlaví by byl nesmysl. Dají se charakterizovat jedinou větou - jsou jiní než ty ostatní. Což je někdy k dobru, někdy však to přitěžuje.

Neser mě, jsem gothic

Stranění se společnosti, většinou i jejím pohrdáním, jiné smýšlení, značně pesimističtější, vše zakrývané černou barvou. Ano, to jsou gothici. Myslím, že jsem o gothicích mluvil tolik, že je až zbytečná to nadále rozebírat. Z mého pohledu se s těmihle lidmi nedá bavit o ničem jiném než o depresích (to se najednou rozkecají) a o metalové muzice. Sem nepatří ve skutečnosti jenom gotici, ale všichni, kteří stylem života většiny pubertošů odmítají a vytvářejí si buď vlastní svět, nebo se přidávají k nějakému, který má své specifické znaky. Pohané sem ovšem nepatří -není to skupina, která by měla vyhraněný styl a názory.

"S nima nemám nic společného!"

Poslední skupinou, kterou řeším a která má své zastoupení v mé třídě jsou lidé, kteří se navzájem do sebe hodně liší - jsou to všichni ostatní, kteří se svými názory nijak nesouhlasí s tou většinou(takzvaným "hlavním stádem"). Sám se do téhle skupiny řadím - se svými vrstevníky po stránce názorů a stylu života si příliš nerozumím - tenhle protest vyjadřuju oblečením, které se příliš neřadí mezi "trendy". Viděli jste německý film Crazy? Pak asi víte, proč...